Studnice života

1. Suchopárnou pouští kráčí Boží lid, naděje mu v srdci pohasíná. Marně se jej Mojžíš snaží konejšit, ztratila se víra v Hospodina; na rtech zůstalo jen hrozné rouhání: „Proč jen tady máme pomřít žízní?“ Ze skály však Mojžíš vodu vyvádí: „Je Bůh v našem středu, nebo není?“ R: Kdybys znala Boží dar, a kdo ti říká: „Dej mi napít,“ že je to sám Pán, pak neotálela bys prosit, aby ti navážil ze studnice života vodu, co žízeň tvou utiší. 2. Opuštěný od Boha i od lidí, v rozvalinách Boží stánek stojí. Zmlkly písně, nezná radost, veselí, národ odvlečený do zajetí. Až se země z nepravosti zotaví, Bůh do svého chrámu opět vstoupí; z východního chrámového nádvoří vyprýští pak pramen spásy hojný. R: Kdybys znala Boží dar, a kdo ti říká: „Dej mi napít,“ že je to sám Pán, pak neotálela bys prosit, aby ti navážil ze studnice života vodu, co žízeň tvou utiší. 3. Slyšte, lidé prorokovo pozvání: „Ten, kdo žízní, k pramenům ať přijde, bez peněz a zdarma kéž si naváží Boží spásy občerstvení hojné.“ Hostinu Bůh připravuje výtečnou, splní lidem každé pomyšlení. Běda těm, kdo pozvání k ní odmítnou: mimo Hospodina spásy není! R: Kdybys znala Boží dar, a kdo ti říká: „Dej mi napít,“ že je to sám Pán, pak neotálela bys prosit, aby ti navážil ze studnice života vodu, co žízeň tvou utiší. 4. Na roubení Jakubova pramene usadil se unavený poutník. Nemá vědro. Kdo mu vody nabere? Kdo v poledním žáru k studni chodí? Samařanka unavená životem rázem v jásot zármutek svůj mění: „Pojďte všichni podívat se: našla jsem toho, kdo přichází spasit zemi!“ R: Kdybys znala Boží dar, a kdo ti říká: „Dej mi napít,“ že je to sám Pán, pak neotálela bys prosit, aby ti navážil ze studnice života vodu, co žízeň tvou utiší.