Matka pláče

1. Matka pláče, ruce spíná: Ach můj Bože rozmilý! V žalu vidí svého Syna, jak jej na kříž přibili. V této době plné bolu chce tu býti s Ježíšem, rány jeho nese spolu ve svém srdci mateřském. Pro bolesti, pro žalosti srdce svého čistého odpusť nám, jichž nepravosti ten meč vbodly do něho. 2. Ke kříži teď pozdvihuje oči pláčem zkalené, s mečem v srdci pozoruje nohy, ruce zraněné; ruce, které líbávala, které vždy jen žehnaly, nohy, které vídávala, k ubohým jak spěchaly. Pro bolesti, pro žalosti srdce svého čistého odpusť nám, jichž nepravosti ten meč vbodly do něho. 3. Synáčka, jejž s pečlivostí po Siónu hledala, teď jí navždy s ukrutností Kalvárie odňala. Zde na kříži dokonává její lidská naděje, svou krev její dítě dává do poslední krůpěje. Pro bolesti, pro žalosti srdce svého čistého odpusť nám, jichž nepravosti ten meč vbodly do něho. 4. Potom z dřeva kříže sňali tělo svaté k pohřbení, matce syna na klín dali k poslednímu loučení: Kde je krása těla tvého, kde jas svatých tváří tvých? Kam se božská jiskra děla a zář očí nebeských? Pro bolesti, pro žalosti srdce svého čistého odpusť nám, jichž nepravosti ten meč vbodly do něho. 5. S Marií chcem naříkati nad našimi vinami a s ní chceme k Bohu lkáti: Ach, smiluj se nad námi! Kéž bychom se z hříchu káli a pak s Matkou bolestnou došli v nebi věčné chvály za věrnost a lásku svou. Pro bolesti, pro žalosti srdce svého čistého odpusť nám, jichž nepravosti ten meč vbodly do něho.